V pátek 19.1. 2024, 55 od jeho úmrtí jsme se zástupci Velehrad London, Czech Embassy London, Slovenské veľvyslanectvo v Spojenom kráľovstve / Slovak Embassy in UK a dalšími členy česko-slovenské komunity uctili památku Jana Palacha. Jeho oběť na protest proti potlačování svobod a lhostejnosti veřejnosti nezůstane nikdy zapomenuta, stejně jako oběť dalších - Josefa Hlavatého, Jana Béreše, Jana Zajíce, Evžena Plocka, Michala Lefčíka, Bohumila Peroutky.
Připomněli jsme si všechny, kteří přišli o život v boji za svobodné Československo a to nejen během komunismu, ale také během fašistické okupace, kdy letci a vojáci československých oddílů bojovali za svobodnou zemi v britské armádě (Memorial Association for Free Czechoslovak Veterans).
Letošní vzpomínkové akce po celé České republice zahrnovaly i například odhalení pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce v Děčíně od architekta a herce Davida Vávry.
Pietní akt v Londýně se konal na Velehradě u pomníku Jana Palacha, který vytvořil český výtvarník František Bělský a byl odhalen v roce 1978. Charita Velehrad, kterou založil v roce 1958 otec Jan Lang, je místo, kam se během komunistického režimu obraceli Češi i Slováci o pomoc a útočiště.
Tento rok má pietní akt další rozměr po hrůzných událostech 21.prosince, kdy v sídle Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha v Praze zemřelo rukou střelce 14 obětí.
Proto pamatujme poselství Jana Palacha nejen jako boj proti lhostejnosti, lži, zlu a nenávisti, ale i lásku ke svobodě, lásku k lidem a vzájemnou podporu.
Sám Jan Palach prohlásil: „Člověk musí bránit proti tomu zlu, na které právě stačí.“ Píseň Ticho, kterou složil český folkový písničkář Bohdan Mikolášek po smrti Jana Palacha vystihuje atmosféru doby https://www.youtube.com/watch?v=4u_CrGkuP-s
Ve čtvrtek 19.1.2023 jsme si v den výročí smrti Jana Palacha na londýnském Velehradě připomněli jeho oběť. Piektní akt zahájila Marta Tomsky ze správní rady nadace u pomníku Jana Palacha od Františka Bělského v zahradě Velehradu. Po položení kytic Marian Wernerové a zástupce českého velvyslanectví v Londýně 3. tajemníka Michala Žižlavského následovala minuta ticha, zpěv české i slovenské hymny a modlitba za Jana Palacha a všechny, kteří přišli o život v boji za svobodné Československo.
V sále nadace jsme přispěli k programu večera krátkým povídáním o Janu Palachovi a jeho odkazu i dnes a recitací dvou básní a jedné písně, které jím byly inspirovány. Michal Žižlavský promluvil o důležitosti svobodných voleb a neustálého boje za demokracii. Hosté si mohli také prohlédnout fotky Markéty Luskačové pořízené na pohřbu Jana Palacha 25.1.1969 v Praze.
Nikdy na oběť Jana Palacha, Josefa Hlavatého, Jana Béreše, Jana Zajíce, Evžena Plocka, Michala Lefčíka, Bohumila Peroutky a dalších nezapomeneme.
Zde všechny tři texty ke vzpomínce: První báseň je od světově známého českého básníka a imunologa Miroslava Holuba. Miroslav Holub: Praha Jana Palacha
A tady stojí Picassovi býci. A tady pochodují Daliho sloni na pavoučích nohách. A tady bijí Schoenenbergovy bubny. A tady jede pán de la Mancha. A tady Karamazovi nesou Hamleta. A tady je jádro atomu. A tady je kosmodrom Luny. A tady stojí socha bez pochodně. A tady běží pochodeň bez sochy. A je to prosté. Kde končí Člověk, začíná plamen. A pak v tichu slyšet drmolení Červů popela. Neboť Ty miliardy lidí v podstatě Drží hubu.
Druhou báseň napsal student Jan Zajíc, který se upálil měsíc po Janu Palachovi. Jan Zajíc: Janu Palachovi
Rozmarné odpoledne Kolem vezou víc než Promethea Oči jsou prolomená hráz Pláči v dešti na chodníku Pro všechno Pro těch jednadvacet let pro cizími vojáky sražený jarní květ pro Člověka, co odmítl jít zpět pro srdce, do kterého by se vešel svět pro několik vykřičených vět Chce se mi zařvat - teď hned: "Pryč s nimi! Ať žije nový svět!" To ticho řve za mne. Praha teď skutečně dotýká se hvězd Svou bolestí, co zatíná ruku v pěst Ticho rve uši Všichni to vědí a mlčí Ústa jim zacpal strach ze života i smrti Je leden roku 69 I láska bolí proto pláči.
Ticho a lidé proudí ulicí a málo – málo kdo se smál. Nehybný chodník smekl čepici a ticho spěchá, spěchá dál.
To ticho seřazené v průvodu a někdo tvářím vážnost dal jak žízeň hnaná pro vodu - to ticho spěchá, spěchá dál.
Ticho a lidé proudí ulicí a každý úsměvu se vzdal. Vždyť ticho je jen čára půlící pak přijde výkřik - přišel už výkřik a plamen plál.
Oheň světlo dým a krátký život s ním hořely dlouho a hořet budou dál. Plamen cizích vin a já dobře vím jako vy tu zprávu: zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít.
Zůstali žít, ale každý snad už aspoň trochu ví proč. Proč každý, kdo ležel - vstal. Ale já - já já se ptám také proč, proč jen ten oheň tolik stál.
Proč lidé začnou myslet na život až když jim před očima umírá. To proč - to proč to proč to dotírá proč jen ten oheň tolik stál.
Oheň, světlo, dým a krátký život s ním hořely dlouho a hořet budou dál. Plamen cizích vin a já dobře vím - jako vy tu zprávu: zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít.
Ticho a lidé proudí ulicí na Václavském náměstí si každý kousek toho ticha vzal a Národním muzeum s očima vypálenýma municí vidí, jak ticho spěchá dál.
Ať po té písni nikdo netleská, ať každý v klidu to své ticho zatráví to ticho, to ticho tiše mluvící ať tiše dál vypráví....