Ve čtvrtek 19.1. jsme si v den výročí smrti Jana Palacha na londýnském Velehradě připomněli jeho oběť. Piektní akt zahájila Marta Tomsky ze správní rady nadace u pomníku Jana Palacha od Františka Bělského v zahradě Velehradu. Po položení kytic Marian Wernerové a zástupce českého velvyslanectví v Londýně 3. tajemníka Michala Žižlavského následovala minuta ticha, zpěv české i slovenské hymny a modlitba za Jana Palacha a všechny, kteří přišli o život v boji za svobodné Československo.

V sále nadace jsme přispěli k programu večera krátkým povídáním o Janu Palachovi a jeho odkazu i dnes a recitací dvou básní a jedné písně, které jím byly inspirovány. Michal Žižlavský promluvil o důležitosti svobodných voleb a neustálého boje za demokracii. Hosté si mohli také prohlédnout fotky Markéty Luskačové pořízené na pohřbu Jana Palacha 25.1.1969 v Praze.

Nikdy na oběť Jana Palacha, Josefa Hlavatého, Jana Béreše, Jana Zajíce, Evžena Plocka, Michala Lefčíka, Bohumila Peroutky a dalších nezapomeneme.

Zde všechny tři texty ke vzpomínce:
První báseň je od světově známého českého básníka a imunologa Miroslava Holuba.
Miroslav Holub: Praha Jana Palacha

A tady stojí Picassovi býci.
A tady pochodují Daliho sloni na pavoučích nohách.
A tady bijí Schoenenbergovy bubny.
A tady jede pán de la Mancha.
A tady Karamazovi nesou Hamleta.
A tady je jádro atomu.
A tady je kosmodrom Luny.
A tady stojí socha bez pochodně.
A tady běží pochodeň bez sochy.
A je to prosté. Kde končí
Člověk, začíná plamen.
A pak v tichu slyšet drmolení
Červů popela. Neboť
Ty miliardy lidí v podstatě
Drží hubu.

Druhou báseň napsal student Jan Zajíc, který se upálil měsíc po Janu Palachovi.
Jan Zajíc: Janu Palachovi

Rozmarné odpoledne
Kolem vezou víc než Promethea
Oči jsou prolomená hráz
Pláči v dešti na chodníku
Pro všechno
Pro těch jednadvacet let
pro cizími vojáky sražený jarní květ
pro Člověka, co odmítl jít zpět
pro srdce, do kterého by se vešel svět
pro několik vykřičených vět
Chce se mi zařvat - teď hned:
"Pryč s nimi! Ať žije nový svět!"
To ticho řve za mne.
Praha teď skutečně dotýká se hvězd
Svou bolestí, co zatíná ruku v pěst
Ticho rve uši
Všichni to vědí a mlčí
Ústa jim zacpal strach ze života i smrti
Je leden roku 69
I láska bolí
proto pláči.


Píseň Ticho složil český folkový písničkář Bohdan Mikolášek, zde sám i píseň, která doprovází krátký dokument uvádí:
https://www.youtube.com/watch?v=zv0PMB2-v1Q

Ticho a lidé proudí ulicí
a málo – málo kdo se smál.
Nehybný chodník smekl čepici
a ticho spěchá, spěchá dál.

To ticho seřazené v průvodu
a někdo tvářím vážnost dal
jak žízeň hnaná pro vodu
- to ticho spěchá, spěchá dál.

Ticho a lidé proudí ulicí
a každý úsměvu se vzdal.
Vždyť ticho je jen čára půlící
pak přijde výkřik
- přišel už výkřik a plamen plál.

Oheň světlo dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobře vím
jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít.

Zůstali žít, ale každý snad už
aspoň trochu ví proč.
Proč každý, kdo ležel - vstal.
Ale já - já já se ptám také proč,
proč jen ten oheň tolik stál.

Proč lidé začnou myslet na život
až když jim před očima umírá.
To proč - to proč to proč to dotírá
proč jen ten oheň tolik stál.

Oheň, světlo, dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobře vím - jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít.

Ticho a lidé proudí ulicí
na Václavském náměstí
si každý kousek toho ticha vzal
a Národním muzeum
s očima vypálenýma municí
vidí, jak ticho spěchá dál.

Ať po té písni nikdo netleská,
ať každý v klidu to své ticho zatráví
to ticho, to ticho tiše mluvící
ať tiše dál vypráví....

Více o Janu Palachovi: https://www.janpalach.cz/cs/default/jan-palach/chronologie

Přečtěte si o aktivitách a akcích připravovaných na leden až únor zde.